Zapoj se

Paměť

Není to poprvé

Od Karafiátové revoluce 25. dubna po dnešní demonstrace: historie bydlení v Portugalsku je historií lidí, kteří se zorganizovali.

Není to poprvé

Když se obyvatelé zorganizovali, získali práva

Mnohá práva, která v bydlení máme, vznikla díky tlaku lidí, kteří se zorganizovali. Tohle jsou některé z okamžiků, které nás sem přivedly.

1974

Obsazování domů a výbory obyvatel

Hned po Karafiátové revoluci 25. dubna obsazují tisíce rodin prázdné byty a zakládají výbory obyvatel. Bydlení se stává jedním z velkých požadavků revoluce.

1974

SAAL: stavět s obyvateli

Serviço de Apoio Ambulatório Local (SAAL, „Místní mobilní podpůrná služba“) spojuje architekty a obyvatele, aby stavěli důstojné bydlení přímo ve čtvrtích, kde lidé už žili: právo zůstat na svém místě. Odtud vzešly projekty jako Bairro da Bouça v Portu.

1976

Bydlení v ústavě

Článek 65 ústavy zaručuje každému právo na přiměřené bydlení a ukládá státu, aby ho uskutečnil.

1993

Zvláštní program náhradního bydlení (PER)

PER přestěhuje desítky tisíc rodin, které žily v chatrčích v metropolitních oblastech Lisabonu a Porta, do důstojných bytů, a to po desetiletích tlaku obyvatel.

2019

Rámcový zákon o bydlení

Poprvé rámcový zákon (zákon č. 83/2019) uznává bydlení jako základní právo a stát jako jeho garanta.

2023

Ulice se znovu plní

Platforma Casa Para Viver sdružuje desítky hnutí a zaplňuje ulice měst od severu až po jih země.

2026

„Já não dá“: takhle to dál nejde

V březnu vychází lidé v 16 městech a obcích do ulic proti změnám, které usnadňují vystěhování. Manifest „Já não dá“ podepisuje 90 spolků, kolektivů, družstev a odborů.

2026

Stany na náměstí

V říjnu přinášejí stanové tábory na Rossiu v Lisabonu a na náměstí Praça D. João I v Portu téma bydlení do samého středu měst. Policie je rozebere, ale protesty sílí a 24. října pochodují Lisabonem a Portem tisíce lidí.

Právo na demonstraci

Tři policejní zásahy za deset dní

V říjnu 2026 policie třikrát za deset dní násilím rozehnala pokojné stanové tábory za dostupné bydlení, vždy v časných ranních hodinách. PSP zadržela 86 lidí a zraněných byly desítky: jen v noci na 25. října přijaly nemocnice São José a Santa Maria 27 lidí zraněných na Rossiu. Web A Carga shromažďuje zprávy a videa. Náměstí plné stanů neospravedlňovalo obušky, psy ani gumové projektily.

15/10

Porto, náměstí Praça D. João I

Kolem 3. hodiny ranní policie PSP tábor vyklidí s pomocí obušků. Dobrovolní hasiči z Porta ošetří osm lidí a dva odvezou do nemocnice Santo António; organizátoři napočítali 37 zraněných. Veřejná ochránkyně práv žádá od PSP naléhavé vysvětlení.

20/10

Lisabon, Rossio

V 6 ráno, kdy podle organizátorů ještě mnoho lidí spí, policie odstraní stany. 55 lidí je zadrženo pro neuposlechnutí výzvy a ještě týž den propuštěno jako obvinění.

25/10

Lisabon a Porto

V noci po pochodech 24. října zasahuje policie obušky a psy a zadrží 31 lidí. Nemocnice São José a Santa Maria přijmou 27 zraněných z Rossia; PSP hovořila o pěti. Lidé, kteří zraněné doprovázeli do São José, popisují rozbité hlavy a mladíka se zraněním od gumového projektilu v obličeji. Mezi těmi, které zasáhl obušek, je i pozorovatelka Amnesty International v označené vestě.

Co říká ústava a právníci

Ústava zaručuje všem právo shromažďovat se „pokojně a beze zbraní, i na místech přístupných veřejnosti, bez potřeby jakéhokoli povolení“ (článek 45) a zakazuje policii jít nad rámec „nezbytně nutného“ (článek 272). PSP se odvolává na zákonný dekret ze srpna 1974, starší než ústava, který zakazuje demonstrace na ulici po 0:30. Mnoho právníků považuje zásah policie za neodůvodněný a nezákonný:

  • Ústavní právník Jorge Reis Novais, bývalý poradce prezidenta Jorgeho Sampaia, říká, že právo na demonstraci bylo policejními zásahy „okázale porušeno“.
  • Ústavní právnička Teresa Violante hovoří o „hrubém“ porušování práva na demonstraci a považuje části dekretu, čtené doslova, za protiústavní.
  • Soudce odvolacího soudu ve výslužbě Eurico Reis tvrdí, že dekret starší než rok 1976 lze zcela nebo zčásti považovat za odporující ústavě.
  • Advokát António Garcia Pereira považuje zadržení na Rossiu za nezákonná a zásah policie za nepřiměřený.
  • 430 advokátů podepsalo otevřený dopis: stany jsou součástí protestu a nepotřebují povolení města, dekret z roku 1974 nemůže stát nad ústavou, kdo odmítne nezákonný příkaz k rozehnání, nedopouští se trestného činu neuposlechnutí, a policisté mohou odmítnout nelegitimní rozkazy (článek 271 ústavy).
  • Více než tisíc odborníků z justice, mezi nimi advokáti, právníci a studenti práv, poslalo další otevřený dopis Kanceláři prezidenta republiky: právo na demonstraci „není ústupkem politické moci, ale základním právem, jehož výkon nezávisí na žádném povolení“.

Ústavní soud se k dekretu nikdy nevyjádřil: je načase, aby tak učinil.

Jiné stany, jiná reakce

Protestní stanování není v Lisabonu nic nového a téměř vždy bylo tolerováno:

  • V roce 2020 tábořili majitelé restaurací týden před portugalským parlamentem a drželi hladovku. Protest skončil schůzkou, ne policejním zásahem.
  • V roce 2020 strávila JSD, mládežnická organizace PSD, noc ve stanech před ministerstvem vysokého školství na protest proti nedostatku studentského ubytování. Žádný příkaz k rozchodu nepadl.
  • V roce 2023 postavila učitelská odborová organizace S.TO.P. asi 30 stanů na Rossiu, tomtéž náměstí, a poté na Largo de Camões. K žádnému zásahu nedošlo.
  • V březnu 2026 přespali studenti Técnico jednu noc ve stanech u vchodu do kampusu, bez zásahu policie.
  • V Portu v roce 2024 drželi městští hasiči protestní stan 42 nocí, bez zásahu policie.

Časopis Sábado tyto případy porovnal a dospěl k závěru, že policejní násilí proti stanovým táborům za bydlení je „téměř bezprecedentní“.

Proč se to týká všech

Stan na náměstí je forma vyjádření názoru. Když je stejné gesto u jedněch tolerováno a u druhých rozháněno obušky, hranicí už není zákon, ale poselství, a to omezuje svobodu projevu kohokoli, ať jde o cokoli. Amnesty International odsuzuje „nadměrné a nepřiměřené použití síly“ a samotné předpisy PSP zakazují údery obuškem do hlavy. Prezident republiky António José Seguro to řekl jasně: „Nejsou to normální obrázky pro vyspělou demokracii.“

Žádáme, aby probíhající vyšetřování byla dokončena a zveřejněna, aby byla přezkoumána řízení proti lidem, kteří pokojně protestovali, a aby byl limit 0:30 předložen Ústavnímu soudu.

Zdroje

Bydlení je právo.
Prosaďme, aby platilo.

Přidej se k lidem, kteří se už organizují v domech, čtvrtích a na pracovištích po celé zemi.

Zapoj se
Napiš nám